Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Do této desky jsem se snažil vposlouchat několik měsíců a mám stále pocit, že se mi to nepodařilo. Pořád mi v hlavě hlodal červík, že to jsou přece králové epileptického metalu, a ti by přece slabé album nenatočili. Zvláště, když k tomu připojili zprávu, že jde o album rozlučkové. Tahle závěrečná deska je vlastně jen takovou rekapitulací toho, co se stalo. Nedosahuje však ani neurvalosti prvních desek, ani negeneruje melodické hitovky typu „Milk Lizard“. Vlastně marně už několik měsíců hledám bod, o který bych se na albu opřel a následně se k němu rád vracel. Taková skladba tu prostě není.
Deska pěkně shrnuje všechny polohy THE DILLINGER ESCAPE PLAN, ale nejde nikam dál. Jakoby se na ni dostaly béčkové skladby, které se vždy o chlup nevešly na některou z minulých desek. Nevěřím, že tomu tak skutečně je, ale rozhodně to působí podobným dojmem. Jakoby kapela už zpracovala všechna témata, která se byla k dispozici, a skutečně došla na konec cesty. Neustálá recyklace by tu nedávala smysl. Konec v takovém případě chápu jako to nejlepší řešení, které se nabízí. A případné pokračování v projektech typu THE BLACK QUEEN a GIRAFFE TANGUE ORCHESTRA beru jako velmi zajímavý příslib do budoucna.
6 / 10
Dissociation (2016)
On Of Us Is The Killer (2013)
Option Paralysis (2010)
Ire Works (2007)
Plagiarism (EP) (2006)
Miss Machine (2004)
Irony Is A Dead Scene (EP) (2002)
The Dillinger Escape Plan (reedice) (2000)
Calculating Infinity (1999)
Under The Running Board (EP) (1998)
The Dillinger Escape Plan (EP) (1997)
Vydáno: 2016
Vydavatel: Party Smasher, Cooking Vinyl
Stopáž: 50:07
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!
Veľmi zmysluplný a silný návrat. Umné nadviazanie na to najlepšie z ich tvorby (prvé tri albumy) a skvelý výber speváčky. Zaslúžený obrovský úspech.
